Ze všeho nejdříve si můžeme uvést definici schodiště. Jedná se o jakési spojení dvou nebo více různých výškových úrovní, takže jeho poznávacím prvkem je šikmá nosná konstrukce. Může být zhotoveno z různých materiálů (kov, dřevo, sklo, nerez, hliník,…), jednotlivé stupně mohou být různě vysoké, šířka schodnic se může také lišit v rámci určitých rozměrů. Aby byla chůze po něm bezpečnější a pohodlnější, ke každé takové konstrukci patří také zábradlí.

Schodišťový prostor musí být dostatečně osvětlen, nejlépe přirozeným světlem. Velikost tohoto prostoru určuje velikost, druh a tvar výsledné konstrukce. Rozlišujeme pevné a samonosné schodiště, přičemž se tyto typy liší způsobem, jakým jsou v prostoru řešené. Zatímco to pevné je stavěno tak, že jednotlivé stupně jsou pevně usazeny na podkladu, samonosné nepotřebuje tuto pevnou podpěrnou konstrukci, neboť se lépe přizpůsobí prostoru. Navíc, jak už název napovídá, se nese samo.

Mezi důležité pojmy patří také termín ramena. Ten označuje část spojující tyto výškové úrovně, skládá se z jednotlivých stupňů v počtu od tří do sedmnácti. Nástupní rameno označuje první stupeň v rámci podlaží, výstupní zase ten poslední.

Dalším důležitým termínem je zrcadlo, což je označení volného prostoru mezi rameny. Bavíme se o něm i tam, kde není – má šířku nula. Je to takové místo, kam lze umístit zábradlí nebo výtah. Výstupní čára zase označuje nejideálnější místo výstupu. To je takové, kde všechny stupně mají stejnou šířku.

Základními požadavky, které musí každé schodiště splňovat, je pohodlnost, dostatečná šířka, osvětlení a větrání. Pohodlnost zajišťuje sklon ramene, velikost stupňů, povrchová úprava stupňů. Důležité je, aby všechny stupně měly stejnou šířku (v rámci jednoho ramene). Pokud by tomu tak nebylo, chůze by byla složitá a vůbec ne pohodlná. Šířka schodiště je dána zákonem a liší se dle provozu v budově. Občanská budova musí být široká 120 cm, bytový dům 110 cm, rodinný dům 90 cm.