Ve skříni nemůžu najít bílé tričko s tříčtvrtečním rukávem, hodilo by se mi k novým džínům, které jsem si včera koupila. Vyrážím proto znovu do obchodního centra a procházím se mezi stojany v H&M. Nakonec si vyberu k tričku ještě světle modrý šátek a mířím k pokladně, nákup si nechám dát do papírové tašky. Abychom našili ženu, která přispěla k pozitivnímu obratu k ekologičtější výrobě tohoto švédského módního řetězce, přeplujme přes Baltské moře do Estonska.

Až ke kořenům

Před několika lety jsem na filmovém festivalu Jeden svět shlédla příběh módní návrhářky Reet Ausové a byla jsem z něj nadšená. Věnovala se metodě upcyklace, což je stručně řečeno tvorba nových modelů z přebytečných materiálů, které by jinak skončily na skládce. Pídila se také po stopách výrobního řetězce Hennes and Mauritz a nakonec se dostala až do asijské Bangladéše. Zjistila, že během výroby dochází k obrovskému plýtvání materiálem. Protože jí to nebylo jedno, komunikovala s vedením firmy, se kterým se díky své vytrvalosti s odstupem času zasloužila za drobnou změnu k lepšímu. Ruku na srdce, přesvědčit nadnárodní korporace k tomu myslet méně na výdělek a více na planetu je oříšek.

Cítit se stylově

Možná si říkáte, že byste na sobě nechtěli nosit něco, co je v podstatě „odpad“. Podívejme se na to ale z jiného úhlu pohledu. Obvykle vyhledáváme styl, který je aktuálně součástí určitého módního trendu. Snažíme se pak sladit právě s tímto směrem. Představme si tedy situaci, že je in obléci si na sebe sukni vyrobenou z košile, která se měla vyhodit, ale návrhář jí dal novou hodnotu. Vzniká nám tím pádem originální trend, který můžeme následovat.  Dostáváme se jím zároveň blíž k přírodě, protože od nás opravdu není fér neustále ji zahlcovat pytli plnými těžko rozložitelných hadrů.  Jak to tu bude vypadat zítra, to je na nás. Je to jen naše volba, jestli budeme kupovat a vyhazovat rychle a zběsile, nebo víc přemýšlet a sami tvořit. Tak mě teď napadá, že až se mi to bílé tričko přestane líbit, zkusím ho upcyklovat a vyrobím si z něj tašku.