Často se říká, že muži zrají jako víno. Čím jsou starší, tím jsou lepší. U některých to však neplatí. Jak někoho takového poznáte a proč je to taková změna o sto osmdesát stupňů? Někdy je prostě život příliš pro kohokoliv, zvláště pokud jej musíte žít po několik desetiletí. Co si budeme, ne všichni máme zrovna chuť a sílu pokračovat ve stejném tempu, v jakém jsme vystartovali ve dvaceti nebo ve třiceti. Sil ubývá, doba se zrychluje a nikdo nečeká.

Často se tak najdeme, když je nám přes padesát, všichni už nám gratulují k důchodu a stačí nás jenom šoupnout z kopce do rakve. Neměli bychom ale takto stárnout – takzvaně sociálně. Sociální stárnutí, sociální unavenost a vůbec nechuť žít se projevuje nejtypičtěji u starých vojáků z povolání. Tito lidé byli zvyklí na to, že dostanou jasný rozkaz, oni ho splní a mají klid. Jenomže čím stárnou, tím jim to všechno přestane vyhovovat. Najednou nic není dobré, to je špatně a to je zle.

Starý chlap je tvrdohlavý mezek

Pokud jste slyšeli tohle spojení, tak pravděpodobně znáte i starého muže, který se nehne z místa, ani kdyby mu koleno řezali. A s takovým mužem je poté těžké vyjít. Většinou to jsou paličáci už za mlada, ale čím je člověk starší, tím více se prohlubují jeho negativní vlastnosti. Pokud je někdo hamižník a lhář v mládí, ve stáří to bude ještě horší. Pokud je někdo hlupák ve dvaceti, s věkem se to nijak nezlepší. To je smutná pravda. To, že někdo přežije do šedesáti, není záruka toho, že to zvládl dobře. Často člověk propluje životem a ani si neuvědomí, že už je vlastně konec. Ostatně stejně jako na dobré vlakové trati, kterou si užíváte v dobré společnosti. Ani se nenadějete a už jste v konečné stanici. Horší je, pokud se váš partner jak sociálně, tak duševně, propadá do hlubší propasti. To je potom opravdu špatné. Jediný lék na něco takového je uvědomění jedince samotného – to se ale špatně dělá, když je člověk přesvědčen o své inteligenční nadřazenosti.